Zvažovali jsme, kdy tento rok vyrazit. Loni ta voda byla přece jen hodně velká, ale nakonec padlo rozhodnutí znovu na loňský termín. Vzhledem k tomu, že jsme si chtěli dobu pobytu prodloužit, volili jsme cestu objednání chaty přímo u Ulfa. Chatu jsme tedy objednali s dostatečným předstihem a musím říct, že byla ideální pro pobyt rybářů na dalekém severu. Vše potřebné, útulné, pěkná terasa, sauna. Maximální spokojenost, jen kdyby nám Ulf nechal klíče v zámku, tak jak jsme si dohodli. Takže příjezd ve dvě v noci s vidinou spánku v posteli byl útopií. Ale to byla fakt drobnost, ráno se vše s omluvou vyřešilo. Taky se ukázalo, že sestava tří lidí, kteří se znají a vyhoví si, je zřejmě ideální pro takovouto výpravu a jedno auto. Nebyl problém, že jeden chytal tam, druhý jinde, třetí šel pěšky na úplně jiné místo či řeku. Taky návraty na chatu se mnohdy individualizovaly, všem to vyhovovalo, mělo to i jiné klady. Např. v informacích o výskytu ryb v dané době na daném místě. S Marcelem jsme taky jezdili hodně fotit, Mirek v klidu chytal, nebo pečlivě sledoval teletex v televizi. Aspoň věděl z první ruky, kolikátý gem a který míček se hraje v kterém utkání ve Wimbledonu. To má taky něco do sebe.
V každém případě, risk nám vyšel, počasí bylo téměř ideální, voda super. Výsledek našeho muškaření se výrazným způsobem promítl i do jídelníčku. Tatarák byl k dispozici prakticky na každý večer, krom toho jsme s Mirkem hojně využili možnost mít k jídlu rybu jako hlavní chod. A vůbec, celý ten pobyt byl moc fajn. Hodně jsme vázali, hodně jsme kecali, hodně jsme odpočívali, nezvykle hodně jsme plavali a topili foťáky. Musím pochválit svůj kapesní NIKON, který jsem utopil dvakrát, přesto to vždy po nějaké době rozchodil. Smůla byla, že poprvé jsem ho utopil chvíli před tím, než jsem chytil svého největšího lipana v životě. Ale i focení lipana 54 stojí za utopení foťáku, i když naprosto zbytečnému a toho většího si vyfotím příště. Musím taky pochválit trenéra za jeho plavecký styl. Musel to v mládí hodně pilovat, hodně. Taky jeho naditý kufřík s muškařinou byl opět skvělý. Jen ty tajné mušky reprazentantů se nějak moc nechytaly, dokonce ani Pepe Lopez 🙂 Co jsme však naštěstí vypozorovali brzy, že na sucho musíme zvětšit mušky. Takže klasiky 14-16-18 jsme měnili za 10-12. Ryb sice ubylo, ale rapidně se zvýšila velikost chycených ryb. Nějak nám bylo úplně jedno, jestli chytíme o deset ryb více či méně. Radši jednu, a pěknou. U nymf to bylo paradoxně naopak. Ale o tom psát určitě nechci. A …, už se mi vlastně nechce psát vůbec.
Jen nějaký závěr. Líbí se nám tam, má to zvláštní kouzlo, je tam fajn, je tam dobrý krámek, kde se doplní prakticky vše potřebné (až na pečivo, ale toho jsme měli dost), jsou tam fajn lidi, člověk si tam ofrkne, prostě jedeme příští rok asi zase. Dokonce nám nevadí ani ta dlouhá cesta Švédskem, protože Švédsko je krásné a vnitrozemím to při řeči, pozorování okolí a poslouchání muziky utíká. Zvláště, když člověk kecá s kým kecá, poslouchá z CD něco o nové hospodě v Chrenové, před kterou stojí Žigo, a taky vyhlíží, z které strany cesty uvidí losa. A trenér to stejně prospí, takže v podstatě o nic nejde.
