Dánsko – podzim 2009
Opět jsem se vydal do Dánska na mořské pstruhy, tentokrát na ostrov Fyn. S podobnou sestavou lidí, s podobnými představami. Nutno hned dopředu podotknout, že vše proběhlo nad očekávání dobře.
Fyn je krásný ostrov, s krásnou přírodou. Pravda, je to něco jiného jak Alpy, které se mi moc líbí, ale je tam skutečně krásně. Člověk má takový zvláštní pocit, že tam všechno plyne tak nějak bez šlusování, v klidu. Lidi působí naprosto vyrovnaným a spokojeným dojmem (je otázkou, jestli to tak je), vše probíhá v poklidu. Co mě fakt dostalo, to jsou autobusové zastávky se stojany pro kola. Lidi prostě ráno přijedou na autobus na kole, kolo dají do stojanu či položí na zem a po praci si ho po vystoupení z autobusu zase vezmou a odjedou domů. Nedovedu si to u nás vůbec představit. Pro nás nepochopitelné, pro ně normální.
Jinak, co se ryb týče, nachytali jsme krásné mořské pstruhy, dokonce i proti mně se tentokrát nic nespiklo. Co ovšem bylo nad rámec, to bylo množství grilovaného brazilského a argentinského hovězího masa, do toho ještě krkovička. To už jsme kapánek přehnali. A přehnali by jsme to ještě víc, kdyby nám neznámý nepřítel nezapomněl jeden den ledničku s masem dát do auta (mám malinké podezření, že to byl P…, ve kterém se na malou chvíli zlomilo šíření dobra v šíření zla a nějak to prostě zařídil). No, hladovka nám nijak neuškodila, ale stejně…
To, jak se drozďák při střevních potížích na jedné zastávce reinkarnoval, to tady šířit ani nebudu. Snad jen poznámka VDV „drozďáku, to jsi teda přehnal“ , ta se nesla celým povedeným pobytem.
