Andalusie – Gibraltar
Letošní dovolenou jsem trávil v Andalusii, kousíček od Gibraltaru. Ten jsem chtěl odjakživa vidět, tak jsem uvítal návrh kamaráda, že pojedeme do malého přístavu La Duquesa.
Dovolená to byla bezvadná. Vzhledem k tomu, že jsme byli v září, lidí tam bylo málo, ubytování za hubičku vynikající. Kompletně vybavený třípokojový apartmán, terasa s výhledem na moře, do přístavu, kde byly hospůdky a kavárničky, 150 metrů, prostě žádná chyba.
Gibraltar je prostě Gibraltar. Co mě ale fakt překvapilo, že toto historické místo se dnes pro většinu návštěvníků stává centrem nákupní horečky, historie zajímá jen zlomek lidí. Je fakt, že tolik luxusního zboží koncentrovaného do jedné dlouhé ulice je obrovské lákadlo. Spousta oblečení, hodinek, kosmetiky, alkoholu a cigaret dělá z tohoto místa díky neuvěřitelně nízkým cenám předmět zájmu lidiček z celého světa, především Angličanů. Nakonec, je to Anglie, že. Ono je rozdíl koupit třeba Rolexky místo za 150 za 100 litrů, nebo jakoukoliv kořalku či cigára za poloviční cenu. Takže v této ulici je značně přelidněno. To nahoře v pevnosti prakticky nikdo, jen ty přidrzlé opice jsou přidrzlé až moc.
Co doporučuji, nejít do na oběd na této ulici, ale stačí zabrousit do nějaké boční uličky a najít hospůdku španělskou. Stojí to za to. Já to měl ještě umocněné tím, že číšnice poplantala objednávku a jako omluvu přinesla porce ještě větší, jak původně velké. Vynikající jídlo, cena za kterou bych se třeba v Praze najedl tak nanejvýš v nějakém bufetu.
Ještě jedno ponaučení z této dovolené mám. Celý život se budu snažit vyhnout letišti ve východním Berlíně. Tam se snad před dvaceti lety zastavil čas, či co. Nepříjemní lidi, nepříjemné prostředí, šílené ceny neodpovídající vůbec ničemu, nefungující WiFi-na, děs, běs. Pražské letiště je proti tomu slabý odvar. Jaký paradox s letištěm ve Vídni či v cílové Malaze.
