Další výprava do Slovinska, tentokrát do povodí Soče, a s mildasem. Jezdím sem každý rok v srpnu. V tuto dobu se dá předpokládat , že vody v Soči moc nebude a bude chytatelná. Vody bylo akorát, zato turistů hodně. Proto byl malý problém s ubytováním, ale nakonec i to jsme vyřešili.
K mému překvapení jsme nachytali i poměrně dost ryb, a ke všemu i docela pěkné. Jen ta marmorata, kvůli které tam jezdím, mi nějak není souzena. Asi jsem si své štěstí vybral už před lety, kdy mi jedna po dlouhém boji spadla. Zřejmě to byla životní ryba, která měla okolo metru. No, mám se na co těšit při příští výpravě.
Byli jsme i na řece, kde ani jeden z nás ještě nechytal. Byla to nádhera, ryby bojovné jako málokde, nádherně rostlé a i značných velikostí. Mildas přišel o prakticky zdolanou rybu 80+, já dvě přes 65 chytil.
Závěrem k rybám, Soča je hodně těžká voda. Řeku musí člověk aspoň trochu znát, těžce se v ní brodí, je dost velká i při nízkém průtoku. Každá ryba je těžce vydřená a zasloužená.
Pan domácí nám dal tip na dobrou restauraci. K mému překvapení tam byly ceny minimálně o třetinu nižší jak u Bohinjského jezera, kvalita i výběr v pořádku. Takže, kdo náhodou zavítá do Tolminu, na starém náměstíčku je naproti kašně gostilna Pri Kranjcu. Můžu doporučit. Také káva je tam povedená, pivo pitné.
